Včera jsem si tuhle diskusi docela užívala, člověku udělá dobře, když čte, že není sám, kdo jede jen ze setrvačnosti, lituje své děti, a zároveň mu členové rodiny, se kterými sdílí domácnost, pěkně lezou na nervy.
Dnes už je to tady na mě ale negativistické moc a začínám si říkat, že by ti, kdo teď nevidí žádný smysl žití, a tudíž se asi ani neděsí nákazy, mohli jít třeba pomoct do nějaké nemocnice a najít smysl v tom, že trochu usnadní život někomu, kdo ještě život nechce vzdávat.
Mluvím teda o lidech, kterým se, podobně jako mně a mým blízkým, zas tak moc neděje - nehrozí nám ztráta střechy nad hlavou, nemáme miliónové dluhy. Uznávám, že lidé, kteří pozorují v přímém přenosu, jak jdou do háje jejich dlouholeté snahy o podnikání, nebo už opravdu nemají na základní životní potřeby, mají nárok vidět věci jinak.