Monty, za totáče jsem žila 30 let a žila jsem tak nějak normálně. Jasně, štvala mě spousta věcí, od našich čelních představitelů, přes to, že se všecko muselo shánět, na všecko byly fronty, až po báby z uličního výboru, veřejné schůze KSČ a podobné věci. Ale věděla jsem, že s tím nic neudělám, tak jsem ty nepříjemné věci musela prostě přežít a zbytek života žít normálně - kino, divadlo, knížky, kamarádky, škola, chození s mým BM, děti, práce. O totéž se snažím i dnes v době korony. S koronou a opatřeními nic neudělám, musím se snažit to vydržet a jinak žít normálně. co mi pomůže, když budu neustále myslet na to, jak je to strašný? Lidi přežili i koncentrák. Musí se to prostě vydržet. Doufám, že to nebude navždy a taky doufám, že to nevyústí v nějaké nepokoje či dokonce občanskou válku, jak tady někdo taky předpovídal.