Já mám co mi v práci uvaří. A je to vopruz, protože jsem na covidovým oddělení a obědy nám vozí na oddělení, najdu v kuchyňce pacientů várnice popsané dvěma či více jmény a já nevím, kdo si už nabral a kolik toho mám nechat pro ostatní a čím si to mám nandat a do čeho a pokud jsem poslední, musím ještě ty várnice umýt, pokud je střelená uklízečka jako předvčerem.
O víkendu vařím nějaký maso a téměř vždycky jíme pozdě, protože jednak trpím tou neschopností odhadu potřebného času, jednak manžel nejde k jídlu, dokud nemá hotovou práci. Třeba poryto.
Nejlíp mi teď bylo na nemocenské. Vařím jednoduše, neohlížím se na "chlapské chutě" manžela, 13:10 dětem končí online hodina a na stole vždy stál oběd. Třeba dýňová polévka rizoto, dukátové buchtičky, něco jednoduchého. To byla pohodička...