To je moc hezký a pro něj důležitý. My teď měli s nemocnici hodně špatnou zkušenost. Tchán byl od července v nemocnici _předcházel tomu pád a naráz do hlavy.Po ledabylem vyšetření a dalším měsíci se zvětšující bolesti hlavy byl důkladně již vyšetřen a měl krvácení do mozku. Převezen do větší nemocnice na zákrok a zas zpět. Po pár dnech zavravoral a upadl cestou na WC, následkem toho mrtvice a ochrnuta pravá strana plus porucha mluvy. Začali rehabilitovat, ruka se hodně zlepšila noha horší a mluva trošičku lepší, jenže..... Zavřeli nemocnici pro návštěvy, objevil se covid a ubylo personálu. Rehabilitační přestali chodit, nikdo s ním necvicil. Nikdo k nemu nemohl. Od září jsme za ním nikdo nemohl a od konce října jsme ho už ani neslyšeli. Nemohli se dovolat. Jelikož byl odkázaný na personál, aby mu dali telefon do nabíječky ap. Tchyně tam často volala, aby to zkontrolovali, že se nemůže dovolat a mluvit s ním a slyšet ho. Sestry akorát říkaly, že nemají čas je obcházet a koukat, jestli mají nabito nebo ne. Nrktery řekli, že to zkontroluji. Ale nic se nedělo. Lékař do telefonu stále trvdil že jeho stav je stejný. Začátkem ledna jsrm tchyni řekla, ať tam prostě vlitne, že to takhle už nejde, vždyť tchán musí být psychicky úplně zdeptany. Nevidí několik měsíců rodinu, ani neslyší, nikdo mu nerozumí, upoutany na lůžko. Ať si vyžádá telefon s nabíječkou že ho sama nabije a ať rovnou zkusí zda ji k němu pustí. Po svolení lékaře a navliknuti respiratoru, roušky a rukavic ji pustili. Táta vypadal hrozně, strašně pohubly, špatně mluvil, ruce se mu třásly, že by ani mobil neudržel,o tom, že má následkem zhoršení stavu už i parkinsna, to ji doktor neřekl. Pusu měl plnou bolaku, takže ani o zubní hygienu se nikdo nepostaral a to táta o zuby pečoval. Takže jeho stav hodně špatný. Nicméně ji poznal, něco se snažil říkat, ale dost špatně mu rozuměla i díky těm bolakum. A za 3 dny táta umřel. Byl to strašně hodný člověk a takový konec a nezájem a půl roku bez kontaktu s rodinou si nezasloužil. Je mi z toho špatně ještě i teď. A to ještě zemřel v den mých narozenin. Je mi strašně líto nemocných osamocený h lidi v nemocnicích, protože on se hlavně i utrápil. Covid je strašný neřád, způsobí smrt mnoha lidem a nemusí přitom zemřít na Covid ale na situaci kolem něj. V říjnu mi umřela v náruči doma moje 98let babička, selhavalo srdíčko a ji jsrm slíbila že ji do nemocnice nikdy nedám. Právě proto, že už by se nevrátila a byla by sama. Proto mě potěšil příspěvek Cimbur a přála bych pacientům víc takových empatickych lékařů a sester. U tchána to bylo naopak. Přitom 5 minut pomocí od sestry, aby aspoň slyšel v telefonu rodinu, by mu moc pomohlo. Musela jsem se z toho vypsat. Chodím sem na rodinu víc jak 10 let a ráda čtu příspěvky. Přeju si jen, aby ten covid už co nejdřív zmizel.