Nemyslím si, že jde jen o podrobnosti. Souhlasím s tím, že není potřeba učit se zpaměti starověký letopočty a jména římskejch císařů, ale starším dějinám, i pravěkým, stojí za to věnovat dost pozornosti, jenom jinak. I dobrý současný učebnice dějepisu (syn se teď třeba učí v šestce z učebnice od Veroniky Válkový, což je ženská, která se fakt snaží dělat školu příjemnou a užitečnou a je dobrá učitelka) vycházej z mustru v podstatě ještě z 19. století, jen vylepšenýho. Něco jako naše státní správa

Přitom na starších dějinách jsou dobře vidět PROCESY, ty přitom nejsou skoro vůbec předmětem výuky. Nemá například moc význam učit se paralelně dějiny starověkýho Egypta, Asýrie, Babylónie atd., má smysl se je učit dohromady, ale po etapách. Chammurapiho zákoník je bez kontextu mrtvej poznatek. Datum vzniku sumerský městský společnosti je mrtvej poznatek bez znalosti toho, co vzniku měst předcházelo. Dějiny Římský říše bez jejich ekonomickejch dějin jsou mrtvý slova. Totéž platí pro středověk i pro novověk, ale i pro pravěk, má jen omezenej smysl učit je teritoriálně, mnohem větší smysl má učit je v širokejch souvislostech, protože ani v pravěku nebyly jednotlivý společenství navzájem zcela izolovaný, jen ty procesy probíhaly pomalejc. A je užitečný ukazovat, jak se určitý věci, který nastaly z určitejch důvodů, staly shodou okolností faktorem, kterej vývoj posunul novým, třeba i úplně jiným směrem, protože tou shodou okolností umožňoval to a to.

A smysl to má proto, že zákonitosti, který z toho vyvstávaj, se daj aplikovat i na moderní dějiny. Ano, tam je podle správný učit mnohem víc konkrétních údajů, jenže bez znalosti zákonitosti a souvislostí stejně žákům v hlavě zůstane, že první světová vypukla kvůli atentátu na Ferdinanda a druhá proto, že Hitler byl šílenec.