Moniko, my měli na dálku školení. Firma rozlezlá po celém světě, takže školitel seděl v Evropě, pár nás bylo z Evropy, další holčina seděla v Koreji, další v Číně. Kdybychom museli cestovat a školit se v jedné místnosti, byly by to pro firmu hrozné náklady. Na PC jsme se teda neviděli, ani jsme neviděli školitele, ale on mluvil a my sledovali na obrazovce PC, co dělá (bylo to školení na nový program), mohli jsme si to i sami vyzkoušet, ptát se. Přes net jsme se jen slyšeli. Školení jsme měli avízované předem, věděli jsme den i hodinu, šlo jen o to mít doma klid na práci. Za mě naprosto super.
Taky nás kdysi poslali na HO a pro jistotu ještě na živnosťáky, ale v mateřské firmě naštěstí pochopili, že než neustále zacvičovat nové a nově lidi, tak lepší je udržet si ty už starší a zacvičené, co už vědí, co a jak. Dneska vidím, že HO bylo to nejlepší, co nás mohlo potkat. Mám klid na práci, práci odvedu v termínu, peníze dojdou taky v rozumném termínu. Neztrácím čas zbytečným cestováním, ale ráno si můžu klidně i pospat. Cestování byla pro mě ztráta času a peněz. Popovídání s kolegy mi neschází, ve firmě se ani nepěstovalo, každý jsme seděli u svého stolu a makali. Kdo pindal v kuchyňce, byl upozorněn, že "takhle tedy ne, kolego, proč nepracujete a povídáte si místo práce v kuchyňce?" Dneska jde drtivá většina kontaktů mailem. Firma nemá ráda ani telefonáty, jsou dražší než maily. Ale taky je fakt, že na HO jsem šla v okamžiku, kdy jsem už neměla malé děti, to taky dělá hodně.