"... nemůžeme skoro 100 let staré vyjádření posuzovat dnešním pohledem. Některé naše výroky taky budou za 100 let nepřípustné."

Myslím, že takhle to není, nejde o nějakou pomyslnou dobu, je to v zásadě hlavně o nastavení skupinovejch vztahů. Oddělování posiluje nedůvěru, zkresluje představy, připravuje půdu pro konflikty. Některý armádní indiánobijci hleděli na indiány pozitivnějc než Betty, protože se s nima reálně setkávali. Antisemitismus živily ghetta, ne naopak. Ve středověku se šlechtici hlásali, že poddanejm se musej jednou za pár let spálit chalupy, aby si moc nevyskakovali, dneska máme šlechtu osvícenou, lidovou. O lidech s Dawnem je snažší mluvit v neživotný formě jako o "tom", pokud jsou zavřený za zdí ústavu. Čím víc znáš "ty druhý", tím reálnějc o nich uvažuješ (ne nutně jenom dobře), ale tím míň generalizuješ, spíš vidíš konkrétní XY, než "indiána", "žida", nebo třeba "ženskou". Víc lidem se nechce dělat vtipy na skupinu lidí, který běžně potká. Ne všem, ale dost na to, aby ti, co někoho nesnášej skupinově, měli výrazný slovo. Ono teda nestačí jen, aby většina otevřela dveře, někdy určitá skupina zůstává uzavřená do sebe z vlastních důvodů, bez nějaký vnucený segregace...

Za sto let můžou různý formy segregace bejt ještě obroušenější, a někdo by pak moh některý výroky, kterým my dneska ani nevěnujem pozornost, mít za nevkusný. Ale taky to může bejt jinak, segregace může bejt výraznější, společensky přípustný můžou bejt i mnohem silnější výroky.