Já jsem přesvědčená, že mám vzpomínku z břicha, mám ji odmalička, takový zvláštní růžový vjem
A pak několik vzpomínek z jeslí, kam jsem chodila od půlroka, protože naši byli ve špatné finanční situaci a mamka musela do práce. Pamatuji si vzor košilek, které jsme nosili všichni, přebalovcí pulty v šatničce, skříňky, autíčko, které jsem měla ráda.
Jsou to jen takové záblesky, ne nějaké příběhy.
Taky jak sedím v kočárku a krmíme holuby.
Od tří let už mám vzpomínek dost a delších.
Zase jsou věci, které bych si ráda vybavila přesněji a nejde to.