margotko,
to já taky. Zvlášť poté, co jsem si v praxi ověřila, že škvor (babička mu říkala "uchavec") neleze dětem do ucha a neprocvakává tam ušní bubínek kleštičkama. Nám padali škvoři ze zárubně dveří ve sklepě, tak jsem uplatila nějaké mladší dítě chlebem s marmeládou, aby si do těch dveří stouplo. Škvoři samozřejmě uši úplně ignorovali, takže od té doby už jsem brala všechny babiččiny historky s rezervou. Ovšem moje máma byla důvěřivější, ta mi jednou prozradila, že kvůli hrůze z uchavců v uchu spala v šátku ještě v osmnácti na chmelový brigádě.