Jedna z nejstarších vzpomínek je, jak jsem venku u domu, na krku mám řetízek s křížem a naklonila jsem se nad kanál a ten křížek se zasekl o mřížku a já jsem vyděšená, že jsem uvízla na pořád u kanálu. A pak spásná myšlenka, že si řetízek sundám, přetáhnu ho přes hlavu a spustím ho do kanálu... Vytáhnout ho zpět mě prostě nenapadlo, ale na mou obranu, byly mi necelé tři roky
Pak už je těch vzpomínek víc, ale před touhle jen vjemy, barvy, pocity, obrazy... Nejzazší je asi vzpomínka na jeden pokoj, který jsem nedokázala zařadit, občas se mi ukazuje ve snech a přisuzovala jsem ho nějakému filmu z tv, až pak táta našel nějaké diáky z Lybie a ten pokoj na nich byl - v té době mi byl necelý rok, pak jsme se stěhovali...