Zážitek ze školky, byly mi asi 3 roky: asi jsem zlobila, to už nevím. Učitelky za trest zavíraly na tzv. "černý záchod", prostě WC pro personál, kde nebylo světlo a dotyčný si tam musel rozsvítit. jako děti jsme se té tmy fakt bály. Tam asi někdo byl, tak mě zavřeli ke schodům na půdu. Když tam bývaly ostatní děti, seděly způsobně na schodech a čekaly, až si pro ně někdo přijde. Já ale ne. Vylezla jsem po schodech na tu půdu, tam byla pod oknem velká bedna, plná starých hraček. Tak jsem si je vyndala a naprosto spokojeně jsem si hrála, asi dost dlouho. Dole ve školce musel být hodně velký poprask, když učky zjistily, že jim tam chybí dítě (dneska bych asi sama měla srdce až v krku, kdyby se mi stalo něco podobného, tehdy mi to bylo vcelku jedno). Asi mě hledaly a po hodně dlouhé době někoho napadlo vylézt až nahoru na půdu, kde mě našli, jak si spokojeně hraju u bedny s hračkama. Ale fakt je, že pak už nikoho za trest nezavírali ani na černý záchod, ani za dveře na půdu.
A taky si pamatuju, že jsme si do školky ze začátku nosili vlastní svačiny a pití, měli jsme doma malé hliníkové konvičky 1/4 a 1/2 litru.