Libik, já jsem nikdy v ordinaci nepracovala. Vlastně v ambulanci neurologické ve špitálu, ale krátce. Jde o to, že kromě plánované práce tam máš někdy velmi podstatnou část práce neplánované, která je ale o to naléhavější.
A není každému dáno rozlišovat mezi důležitým a naléhavým. Takže zvoní telefony, někdo přichází neobjednán s akutními potížemi, jiný volá, že je dušný, do toho volá laboratoř, kolega s nějakým sdělením ohledně pacienta, jindy přetáhneš plánovaný čas s pacientem, skluz může narůstat. Šikovná sestra mrkne co může vyřešit sama a vyřeší. Někdy se ovšem sejdou dvě neempatické a hlavově méně bystré osoby, tedy lékař i sestra.
Byla jsem před svátky a v lednu u chirurga s akutním problémem. Ten člověk byl perfektně organizovaný, věcný, rychlý narozdíl od zmatené sestry. Ale většinou to bývá naopak.