Já jsem byla v prosinci několikrát na urologii, taky v situaci, kdy to vypadalo na hodinové sezení v narvané čekárně. Naštěstí byly na konci chodby prosklené dveře ven s výhledem na digitální tabuli s čísly pacientů. Sedla jsem si tedy na odpadkový koš za ty dveře. Během té hodiny si na mě schladilo žáhu asi šest zdravotníků, řada z nich bez roušek, kteří tam chodili kouřit. Za boha nemohli skousnout, že jsem našla řešení vybočující z řady. Od jízlivých keců "Ten koš ale není na sezení" po napřaženou ruku směrem ke mě se slovy "Řekněte to ještě jednou!" (po mé prosbě, aby osoba bez roušky ustoupila dál) po "vypadněte a nedělejte tady cirkus". Člověk narazí na výjimečné zážitky lidskosti i zrůdnosti. Jako vždycky v krizích.