Je to věc organizace práce. Donedávna jsem jezdila do jedné mimopražské nemocnice ke své milé specialistce (teď ji snad nějakou dobu nebudu potřebovat) a těch pár minut předtím, než mě vzala, jsem pobývala na chodbě před neurologickou ordinací. Naprosto zmatená sestra, několik lidí objednaných na stejný čas, na chodbě se řešily věci jako nefugující léčba bolesti, kvůli které byl dotyčný na hraně svých psychických sil... Nedalo se to vypnout. Nakonec jsem se začala objednávat n ajiný den v týdnu, kdy neurologie neordinuje.