Mně zase přijde fajn toho člověka alespoň s výdaji seznámit, a není třeba čekat do dospělosti, aby člověk měl představu.

Ale to je asi moje blbá zkušenost z rodiny, kde bylo tabu vše, co se týká peněz. Abychom se prý jako děti někde nevytahovaly. Přitom jsme byli nejchudší široko daleko.
Nakonec jsem zjistila, že jsme zas tak chudí nebyli, jen rodiče škrtili, co se dalo, a pak si jeden rok koupili byt a další rok chalupu, kterou se jali rekonstruovat.
To bylo v čase, kdy jsme se tísnili s miminama a brali si tu nejhorší hypotéku, abychom měli kde být.