"...abych škudlila a pak dala dítěti částku z hlediska nákupu nemovitosti nevýznamnou."

Inko,
i kdyby významnou, za zkažený dětství to nestojí.
Mám v tomhle odstrašující příklad přímo v rodině, babička byla neskutečně spořivá, ale moje máma tím hrozně trpěla, často mi vyprávěla, jak ji prosila se slzama v očích, aby jí koupila o pět korun dražší boty, ale ne, vždycky měla jen to nejlevnější nebo přešívaný, její bratr dokonce nosil košile přešívaný z dědových vojenských, co fasoval v práci, a výsledek toho všeho byly jednak blbý vztahy v rodině a "druhak" to, že i přes slibovaný auto za VŠ titul šla máma po maturitě radši do práce a na protest rozhazovala léta celou výplatu za hadry a šmuky.