Já se třeba snažím přemluvit mámu, aby si velkou část z tý částky vybrala, jela na dovolenou, koupila si novej nábytek domů, něco hezkýho na sebe, kosmetiku, jel a někam s kamarádkou, prostě užila si ten zbytek života.
Nechce. Má pořád zafixovanou tu potřebu šetření. I když vidí, že my si všichni poradíme, vnoučata obzvlášť. Mrzí mě to.
Pořád vidím mýho tátu na tom lůžku za plentou v nemocnici, jak mu sdělujou, že je vlastně konec. Mrkal, v očích nepochopení a opakoval:" Kdybych to věděl, tak bych si ten život jinak užíval..."
Jak ráda bych, aby sis ho mohl užívat. Žádný šetření, pro děti,vnoučata, k čemu.