Mě je to jedno.

Na moje chování nemá nějaký vyhlášení nebo nevyhlášení žádný vliv. Chovám se rozumně zodpovědně, ale nepřeháním to + snažím se, aby dítě mělo nějakej rozumnej život (čili nezakazuju mu stýkat se s kamarády, i když někteří z nich ještě covid neprodělali - my taky ne, čili určité riziko tu je). Ke kamarádce chodím jen k jedné, ti už mají COVID za sebou, takže už to není nebezpečné a nehodlám zešílet úplně z totální sociální izolace.

Chovat se budu pořád stejně. Ke kadeřnici bych ráda, ale oželela jsem ji i na podzimním otevření služeb, tak ji asi oželím i teď.

Na nehty jsem chodila "na černo" - naštěstí to za celý rok muselo být jen 3x, ostatní bylo v legálních dobách, to neoželím, čili max. bude rozdíl v tom, že teď půjdu legálně.

Školy neotevřou - to by pro nás mělo zásadní dopad.

Ale jo, asi zajdu do obchodu - zoufale už potřebuju nové ponožky, i zimní chodící boty by se hodily (mám jen samé kozačky, zimní túry jsme nikdy dřív nedělali) a i na nějaké to spodní prádlo bych se ráda podívala. Jo, a na knížky se zajdu podívat, ty nakupovat na netu fakt nějak nechci, je to blbý, resp. teď jsem párkrát nakoupila a nebylo to dobře. Ale nemyslím, že v těch pidiobchodech, se něčím nakazím. Do velkých řetězců nechodím už řadu měsíců a spíš asi z principu, než kvůli hrůze z covidu. Frontu "na něco" jsem zažila naposledy do galanterie a na úřad, stoupnout si do fronty k Pepcu fakt jít nehodlám. Myslím, že podpořit potřebujou malí.

Ale do bazénu bych zašla, ale pochybuju, že ho otevřou (i kdyby mohli - asi nebudou chtít riskovat, že to zas napustěj atd. a za týden budou zas zavírat).

Stejně to dřív nebo později dotáhne chlap z práce (nebo velký syn od své milé, která má máti pracující v nemocnici), fakt se divím, že jsme zdraví tak dlouho. A tomu taky nouzový-nenouzový stav nijak nepomůže ani nezabrání.

Vadilo by mi, kdyby zrušili možnost bezplatného testování. Bude mi vadit, když sousední státy "za trest" zavřou hranice vůči nám, ale současná varianta kontroly dokladů + nutné testy snad bude pro ně dostatečná a na ni už jsme zvyklí. Potřebuju, aby dítě bylo teď 11 dnů za hranicema s tátou, takže doufám, že pak budu smět ještě pořád tam za nima, že tam neuváznou beze mě. Že se kdyžtak zase s mužem nějakou dobu neuvidíme, s tím jsme tak nějak smíření...

Určitě si nemyslím, že bez "nouzového stavu" vypukne najednou nějaká anarchie. Však uvidíme.