ani jedno není důvod k radosti

nouzový stav je nástroj, který má k něčemu sloužit a u nás se to teda jaksi nepodařilo, fungovalo to jako kdyby kromaňonec, zvyklý na pěstní klín, dostal do ruky iphone - něco, s čím se musí zacházet dost delikátně, aby to fungovalo

smyslem nouzového stavu je chránit, zachránit, předcházet škodám - v co nejširším smyslu - alespoň tak to chápu - u nás se velkému počtu úmrtí zabránit nepodařilo, nemocnice jsou zahlcené, zdravotníci vyšťavení a na pozadí toho se odehrávají malé i vetší ekonomické krachy, kompenzace živnostníkům, kromě protekčních komotrovských hotelů v Teplicích váznou, lidi, co už předtím měly prekérní zaměstnání přicházejí o byty, nikdo v nouzovém stavu nezaručují ochranu nájemníků, vyplácení dávek je zpomalené, místo aby zrychlilo, exekuce jedou vesele dál a už zase mohou být prováděny i mobiliární, berou i notebooky, které děti potřebují k distanční výuce, na pozadí toho se schvaluje další zpřísnění výplaty DvHN a hlavně možnost jejich exekucí, ceny bydlení letí nahoru, a čím dál více lidí nezvládá splácet hypotéku, kterou už mají, a tak by se dalo pokračovat, aby bylo zcela patrné, ŽE STAV NOUZE NIKOHO NEZACHRÁNIL ALE HODNĚ LIDÍ ZNIČIL.

Jsem pro stav nouze, ale za předpokladu, že to bude stav omezení spojený s citlivou a velkorysou sociální politikou v širokém slova smyslu.

Plus, když už nejsou ekonomické elity a ekonomičtí vítězové této situace ochotni dobrovolně solidárně nést náklady za tuhle situaci, tak ta solidarity musí být vynucená.

On totiž nouzový stav je z podstaty stav, kdy se všichni musí omezit a něco obětovat ve prospěch celku. Takže se poněkud tříská s ideo přepjatého individualismu - pomož si sám nebo chcípni.