"že tady rok sedíme a na něco čekáme a každej jeden den dětem utíká život"

Já myslím, že v tom je jádro pudla. V čekání, až všechno bude zase jako dřív. Až skončí lockdown. Až koronavirus zázračně zmizí a svět zalije slunce... a pak, PAK zas budem žít. Myslím, že to nefunguje.
Že je potřeba přiznat veřejně, že otevření 1. března nás nespasí, a bavit se systémově o tom, jak efektivně pomáhat v současné době a současné situaci těm, co to potřebují (a děti to potřebují), místo neustálého řešení, co kde je zakázaný.

A to nemluvím o rodičích. Ale o školách, systému, možnosti intervence...