Libiku, "souvisí to tak, že otevření škol je na spadnutí (na rozdíl od toho, že by se nějak realizovaly potřeby například postižených či vyloučených dětí, které taky trpí)" - tak já přidám něco o postižených a vyloučených dětech, ano?

Moje pěstounské dítě, které během prvních deseti let života opustily dvě rodiny, mimo jiné v souvislosti s tím, že dva z jeho rodičů (jeden vlastní a jeden náhradní) zemřeli, se v poslední době začalo dávat docela dokupy, po nedokončené ZŠ a předčasném odchodu z prvního učebního oboru se začal dobře "chytat" v současné škole, měl radost, že mu to jde na praxi. Teď je opět totálně v háji, opíše z učebnice pár vět o druzích betonu, nebo něco podobného, aby měl pokoj, a odchází se flákat a hulit s kamarády do města.

Jedna z mých loňských žaček, teď už na druhém stupni, nadaná a snaživá romská dívka, jedničkářka, která loni mluvila o tom, jak je pro ni škola důležitá, a co by chtěla jednou vystudovat, je už půl roku doma, na střídačku se sestrou na starém tabletu, s padající wifi a pologramotnou matkou.

Ať se děti dvakrát týdně testují, ať se třeba po dvou dnech střídají, jako to mají na druhém stupni v Rakousku, ale ať už můžou do školy!