Přidat odpověď
Jinak tedy, máme tu případ, kdy "cizí" zdědili dítě...
Dítě - matka - našla si nového partnera... čili nevlastní otec. Žili u toho nevlastního otce v domě. Matka umřela, nevlastní táta si nechal nevlastního syna u sebe, ale bohužel pak také umřel. Dům pak zdědili jeho rodiče a sestra, protože vlastní děti neměl... Syna se ujala právě ta babička s dědou (rodiče nevlastního táty), takže dál vyrůstal v původním domě... Dokonce, až byl dospělý, tak na něj pak ten majetek přepsali (ačkoli vlastně na to neměl žádné právo), prostě ho brali jako vnuka, i když byl jen nevlastní... (dodnes - je to prostě prababička jeho dětí, ty asi ani netuší, že nejsou biologická rodina).
(jako klidně ho mohli strčit nějakým příbuzným od matky nebo do děcáku, že...)
Ale jistě to bylo "jen" dítě, čili je jasné, že to bylo na nějaký určitý čas a ne navždy... Muset se starat o "cizího" postiženého třeba 20 let, to je už jiný level - mě osobně by ani ten dům za to nestál... Nebo možná ano, možná bych to dědictví přijala, ale dům prodala, peníze složila na nějaký účet a z toho by se platila péče o toho postiženého v nějakém zařízení. Třeba. Ale fakt si myslím, že tohle si mají včas zajistit ti pečovatelé, pokud se tedy najedná o náhlou a nečekanou smrt, i to se samozřejmě stává...
Předchozí