Renko,
ale on se s tím KAŽDÝ musí nějak popasovat. Ať chce nebo ne.
Problém je, že kdokoli tu napíše, že to jeho dítěti nevyhovuje, že mu něco chybí, nemá motivaci atd., je to interpretováno jako zoufalství, dupání nožičkama, nedostatečná "zralost"... protože ono nestačí dělat, co jde, on u toho ještě člověk musí být veselej, naprosto spokojenej a být hrdej na to, jakou přináší oběť ve prospěch společnosti. Vlastně ne, protože se mu přece "nic neděje". Musí se nadšeně realizovat v něčem, co ho nebaví, jinak je rozmazlenej nebo indoktrinovanej hyperprotektivním rodičovstvem.
Ty děti v mém okolí vč. mého vlastního nebrečí od rána do večera, neválí se celý den tupě na gauči, jen jsou proti svý vůli odsouzený jen na počítač, mobil, playstation, xbox, televizi... prostě na veškerou elektroniku, kterou mají k dispozici. A na knihy. Strašný údiv nad tím, že jim to (po roce!!!) nevyhovuje a rády by už zase dělaly něco jinýho a shazování jejich pocitů, někdy s trapnými příměry k dětem v Africe nebo světový válce, to se jako děje proč? Aby si rodiče dětí, kterým to nevadí (ať už skutečně nebo domněle nebo prostě porušujou) připadali lepší a ušlechtilejší?