Kat,
není, pokud nejsi sociopat, nemáš žádnou poruchu chování/mentální postižení a měl/a jsi do té doby, než to skončilo řekněme "většinový život" mladýho člověka.
Chápu, že kdo sám strávil mládí mezi školou a vlastním pokojem a osmnáctiny slavil "s rodiči v obýváku" má pocit, že o nic nejde.
Kdo žil jinak, obvykle chápe, co přesně těm dětem utíká a proč, a že se to NEDÁ nijak nahradit.
Když ve 40 nepojedeš dva, tři roky na dovolenou, jde o prd.
Když přijdeš v 18 o oslavu narozenin s kamarády, o maturák, o společný učení se na maturitu s partou někde na chalupě... tak už nedostaneš šanci prožít si to znova. Nejde to.