Monty, přečti si můj první příspěvek, jedno moje dítě má teď taky problém, sice to nepopisuju nic, ale téměř denně se bavíme o tom, co všechno mu uteklo, ale určitě mu na to neříkám
ty můj chudáku,18 už ti jindy nebude, teď o všechno přicházíš
Místo toho mluvíme o tom, co všechno dělat může, co bude dělat za rok, co ho zajímá, o tom, že je to blbý ale bohužel, jedeme v tom všichni

co se týká mobility, u nás mhd jezdí jednou za hodinu, takže syn jde pěšky pár kilometrů za kamarádem, někdy jsou dohromady tři, ale poctivě jenom venku, mhd nejedou, roušky mají, kupodivu fakt poctivě, chodí, povídají si
kdyby chtěli za spolužáky starší kluci, mají školu asi 15 km daleko, kamarády taky, zvlášť ten, který to zvládá nejhůř, ten má kamarády hlavně z Prahy, což je od nás nějakých 250 km, asi se moc nepotkají, že
přesto nám nezbývá nic jinýho, než to zvládnout, ale pro upřesnění, rozhodně to neznamená, že jsme tím nadšení, jenom to zvládáme
nebaví nás distanční výuka, kromě toho nejmladšího, ale bereme to jako holý fakt, protože to jinak nejde

kdy bude normální situace? těžko říct, ale co to bude normální situace?