U nás do toho vnáší trochu rozmanitosti jen to, že se ve vaření střídáme. Já většinou nějakou klasiku, teď o víkendu jsme měli pečené kuře s bramborovou kaší a vepřovou kýtu se zelím a br. knedlíkem. A někdy před tím karbanátky.
Syn je přes exotiku (a většinou se snaží držet co nejvíc přesně receptu) v týdnu vařil smaženou rýži s mletým hovězím, zeleninou a vajíčkem. Příští týden bude prý veg. korma a chili con carne. Samzřejmě, že s rýží, dostal k vánocům rýžovar ;-)
MM vaří tak nějak, jak ho napadne, občas jsou ty kombinace trochu zvláštní... naposledy hrstková polévka s asijskou zeleninou. onehdá zase omoleta na plechu a provensálským kořením, zeleninou a krevetama...

Teď mi došlo, že já vlastně českou klasiku ani moc nemusím, ale nějak se mi nechce nic jíst, natož vařit a projevuje se to takhle