Řešili jsme něco podobného, akorát u lidí, co nikdy nebyli nijak brilantní myslitelé a ke stáru se to nelepší. S nimi by to bylo s covidem náročný i ve třiceti, ale holt to přišlo teď. Naprosto nezvládají organizační náročnost covidu a taky mi z toho tečou nervy, i když se snažím nic nedat najevo.

Tchýně je ta vaše sousedka, co nosí nemocným mlíko a samozřejmě jde s tím mlíkem dál, protože "ale prosím tě, přece to nechytnu u tety doma, vždyť se známe; to se chytne v metru a práci". Takže měla covid a provázely to neustálé zmatky s nákupy, zmatky s kurýry, s testováním, s venčením psa, se sousedy, s rušením prevencí u nesouvisejících lékařů, s nesprávnou mastí, protože nám nahlásila, že chce zahřívací a měla to být chladivá se vším. A to jsme ještě dostali na starost i toho souseda, který i v té nemoci pořád někam coural a nedokázal pochopit, že má být doma, takže dvojitá porce zmatků. Já samozřejmě vím, že za to ti lidi nemůžou, ale bylo to hrozný. A to šlo o nemoc a ne o dlouhodobý stav.