Přidat odpověď
Já zažila jen pohřby jako rodinný příslušník tedy pozůstalý před více lety, kdy jsem tedy seděla se svou rodinou v první lavici a po obřadě nám chodili ostatní účatsníci potřást rukou a někdo řekl ,,Upřímnou soustrast" a někdo nic. Já všem odpovídala ,,Děkuji" protože to stejné říkali, ostatní členové mé rodiny, já stála jako nejmladší až na konci lavice.
Před cca třemi lety nám přišlo do schránky parte od sousedů, že umřel pan soused, tak jsem mu na ten pohřeb šla se synem v kočárku, jejich hrob byl však až na schodech, kam bych s kočárkem nevyjela, tak jsem se toho pohřbu účastnila jen pod schody bez toho abych šla kondulovat . Manžel mi za to tenkrát vynadal, že s takto malým dítětem chodím na pohřeb, ale já to tenkrát považovala za morální sousedskou povinnost, když mi dali parte, o té písemné kondolenci jsem nic nevěděla, ani nevím co bzch tam psala, toho pána jsem v podstatě neznala v době, kdy jsme se nastěhovali už nevzcházel z baráku
Předchozí