Yuki, ale on ten vliv rodice na psych. pohodu je proste omezeny.
Pokud nejaky teenager zil hodne intenivne mimo dum - napr. sport, hodne setkavani s prateli, zkratka hodne aktivni zivot - ztratil vic nez ten, kdo byl spis pasivni.
Je velky rozdil, kdyz tu srovnavame napr. dite, ktere melo jeden krouzek tydne a dite, ktere delalo zavodne nejaky sport. Dite, ktere vyrazelo bezne ven s partou a dite, ktere bylo hodne doma.
Ja se obavam, ze napr. tomu zavodnimu sportovci se to fakt moc kompenzovat neda.
Samozrejme tyto ztraty proti ztratam na zivotech jsou male, ano.
Ale vzdy se tu vyroji matky z rodin, kde se tolik nezmenilo (protoze proste zili hodne doma a pomerne pasivne) a tvari se jako ze je to jejich zasluha. No jo, jenze v tom je tato situace proste kruta - nekomu bere vse nebo skoro vse a nekomu skoro nic.
Ja sama za sebe, kdyby toto nastalo v mych telecich letech, treba 17, kdy jsem zila fakt v podstate mimo domov - tak mi to proste prochazky s rodici nenahradi, ani nahodou. Obavam se, ze na mou frustraci by jakykoliv cin rodicu nemel skoro zadny vliv - ja svy rodice miluju, ale v tech nacti jsem je proste vnimala nekde na pozadi