Přidat odpověď
Já školu dítka vždy řešila stylem neměj na sebe takové nároky, nároky jsou dané jeho povahou, nikoli tlakem salámistické matky. Teď už se dítko ani nechce vrátit do školy, přesto je psychicky dost na dně, protože jeho hlavní lásku - sport už rok nemohlo nijak dělat. S kamarády se naposled vidělo v prosinci ve škole. My oba chodíme celou dobu do práce, používáme MHD a chodíme nakupovat, takže možnost dítka se aspoň částečně vrátit ke sportu jsem uvítala jako dar z nebe a rozhodně to budu i nadále podporovat. Jak jinak zlepšit psychickou pohodu svého psychicky problémového dítěte opravdu po roce netuším a neřeším to jen poslední rok, ale mnohem delší dobu.
Takže i když nejsme vyděšení, tak jsme ještě nedávno plnili vše, dítko ještě vehementněji, opět dáno jeho povahou, vídalo se jen s námi.
Předchozí