Amarillo, naprosto ti rozumím. Nedělá mi tedy až tak problém dodržovat nějaká pravidla, ale co mi opravdu moc vadí, je ta naprostá nekoncepčnost, neschopnost vytvořit reálný a srozumitelný plán toho, jaká budou kdy opatření a co bude následovat a kdy to bude následovat. Tyhle hurá akce, kdy jeden den něco vyhlásí, další den to změní atd., to mi děsí právě tím amatérstvím. Navršování opatření beze smyslu a s hromadou výjimek mi připomíná marný omezovací boj rodičů s revoltujícím puberťákem, kterým ještě nedošlo, že když to budou dělat na sílu a bez pádných a srozumitelných argumentů, tak nikdy nemůžou vyhrát, protože puberťák si vždycky najde cestu i kdyby měl z domácího vězení utéct oknem. No a pak samozřejmě to, že kážou vodu a pijou víno - návštěvy restaurací a fotbalu s následným obhajováním, že přece o nic nejde, to je fakt výsměch. Když k tomu přičtu i to, že plno lidí si myslí, že se jim vlastně nic neděje a nejraději by se doma zahrabali pro jistotu na pořád, je mi ouzko - ne kvůli mně, ale kvůli tomu, jak a v čem budou v budoucnu žít naše děti.
Co mi pomáhá je nesledování průběhu toho, co nemůžu ovlivnit, takže zprávy, online přenosy atd. a taky vědomí, že děti to celkem zvládají bez potíží, našly si to, co je baví a mohou to dělat z domova, takže nekrní. Přestože do školy se nepodívaly už od října, tak máme štěstí, že u obou to funguje dobře online, ZUŠky taky a do stájí dcera jezdit může, ale samozřejmě je to pořád náhražka, není to život a s tímhle diletantským vedením je konec naprosto v nedohlednu.