Já naštěstí školu vůbec nejedu, všechno funguje a jsem ráda, že jsou do ca 2 zaměstnaní, všichni. To jde asi spíš o ten první stupeň.
Ale i tak, jsou doma, pořád courají pro jídlo, když nemají sluchátka, mluví tu cizí lidi, přes sebe, do toho odpoledne trenérky, telefony, práce,všude bordel, nemůžu se okamžitě kamkoli rozjet, sejít se s kým chci, je to takovej podivnej pocit.
A máma naoko spokojená, která se doufám už brzy dočká očkování, pak ať si jezdí, ke mně, k ségrám...