Kaipo, prarodiče byli z vesnic, tolik dětí bylo na vesnici v rodinách běžně, protože dítě byla pracovní síla na pole. Taky ženská část naší rodiny brala socialismus a možnost jít dělat do fabriky jako polepšení si, protože jinak by makaly na poli. Ba dokonce máme v širší rodině sedláky, kde pantáta litoval, že mu sebrali statek, ale panímáma chodila do JZD s jásotem a písní na rtech, protože se zbavila dřiny a považ! dokonce mohla jet s družstevníky do divadla a měla dovolenou!! To jako selka neznala, jen nekonečnou dřinu, starání se o dobytek, vaření xx lidem při sezónních pracích a k tomu nádavkem závist, jak se mají dobře, že nemusí jíst jen suché vařené brambory.
A pomlčím i o tom, že ženská část naší rodiny (narozená do cca 1955) má jen základní vzdělání, kteréžto v jejich době končilo 5.třídou obecné školy (neb povinná základní 9-letá školní docházka byla uzákoněna až v září 1948 Zákonem o základní úpravě jednotného školství). Až naše generace, narozená v 50.letech a později, měla možnost získat vzdělání vyšší, ba dokonce i řidičák, byť ho neměla každá žena. Pro generaci mého dítka (70. léta a pozdější) je vzdělání i řidičák vcelku běžná záležitost.
Takže ano, pro některé lidi znamenala doba komunismu zlepšení jejich životní úrovně i jiné životní možnosti. Ovšem museli pro to taky něco udělat, samo jim to do klína nespadlo (čímž tedy rozhodně není myšleno členství v KSČ).