Kat,
já nikdy neměla extra velký ambice, ale jedna z mála věcí, která mi přišla naprosto zásadní vždycky byla, abych nemusela řešit, co stoji nějaký jídlo. Na čemž má velkou zásluhu výchova mojí babičky, která neskutečně škudlila, i na jídle - ne teda, že by jedla něco špatného, dobře vařila a byla na sebe opatrná - ale všechno muselo být levný, a když pak máma začala žít s Rakušanem, kterej si na jídlo potrpěl a babička z lakoty chodila mámě vyjídat lednici, protože "za svý" by si nikdy nic takovýho nekoupila, ještě mě to v mém přesvědčení utvrdilo.