Romano, tak to bych asi dost vypěnila a přestala mu kupovat jeho oblíbené pochoutky...a pokud by opakovaně takhle někomu něco snědl, o čem evidentně ví, že je pro toho dotyčného, tak by to šel koupit z kapesného, nebo pokud by kapesné neměl, tak minimálně by to prostě došel hned koupit...jinak tedy náš syn, i když s pubertou taky občas trochu blbne, tak je odjakživa naučený, že se ptá, než si něco vezme...téměř nikdy mu neřekneme ne, pokud to není určené přímo do nějakého plánovaného jídla, ale prostě se zeptá, jestli si to může vzít...výjimkou je jeho šuplík ve špajzce, kde má svoje oblíbené pochutiny, které kupujeme přímo jemu a nikdo z nás je třeba nejíme...nebo si tam dává, co dostane od někoho, čokoládky a tak...tak ten svůj šuplík si rabuje bez omezení, ale jinak se prostě zeptá...