No, mě připadá celkem zvláštní tvůj přístup.

Naprosto chápu, že o 15 let starší, už jednou rozvedený muž, se kterým žiju už 4 roky, nemáme společné děti, že se nechce (nepotřebuje) ženit. Proč taky...

Myslím, že to pro něj prostě není důl,ežité. My také nejsme vzítí a to máme společné děti a já zcela běžně o svém muži mluvím jako o muži. Spousta lidí si tak asi myslí, že jsem vdaná, ale já to taky ke štěstí nepotřebuju.

Jestli to ty potřebuješ ke štěstí, tak mu to holt musíš říct (velmi intenzivně naznačit). No a jestli ještě navíc čekáš romantickou žádost o ruku (a lá americké filmy), tak to už teprve - to si myslím, že pro většinu českých mužů prostě není vůbec přirozené...