ivaxx "jak asi bude jednou tobě, když ti děti budou dávat písemné pokyny, jak se ve vlastním domě máš chovat (předpokládám, že to asi byl původně dům starších a mladší tam zůstali bydlet).

Předpoklad je mylný, dům je jejich, ale to není pro domluvu o fungování až zas tak důležité. Pokud kdokoliv nerespektuje soukromí toho druhého a nedá si to vymluvit, je to špatně.

Nepsala jsem pokyny jak se má chovat ve vlastním domě, ale jak se má chovat v jejich bytě. Co si dělá ve svém, jestli tam má binec a jak mluví na kočku je mi zcela fuk, i jsem to psala.

Mně bude dobře, já mám tak ráda své soukromí, že abych někam nezvaná vtrhávala si neumím představit.... Já klepu na zavřené dveře i dítěti nejpozději školního věku. Zavřené dveře jsou naprosto jasné sdělení.

"Lezeme si zdárně na nervy, ale přeci jen, je rozdíl mezi tím, si něco vyříkat a dávat písemné pokyny."

Tak já preferuju funkční řešení, ne hádky každý den, pardon vyříkávání a lezení na nervy. Znovu - nejde o pokyny, ale písemné vyjádření toho, co matka asi nepobrala ústně nebo ignoruje, jsou to jen řeči, někdo to tak má, že mávne rukou, řeči se mluví, voda teče... Nechápu proč by měl někoho urazit dopis. A snad i víc než hádky a křik?