A hlavně se ve skandinávských zemích učí mluvit a zase mluvit, nějakou gramatikou se moc neobtěžují, běžně se mi stávalo, že mí VŠ vzdělaní kolegové psali jak negramotové, ale jednání dokázali vést v pěkné angličtině. Problém ovšem byl po nich potom z té psané, děsné angličtiny něco překládat. Syn byl kdysi na vandru po norských fjordech, tam uměla dobře anglicky i hajzbába uprostřed ničeho.