Pracovně se vracet nechci - ale já jsem couvala k soukromému lockdownu těsně před covidem, díky covidu se ještě přiostřil a mě to co se práce, která mne živí, strašně vyhovuje. Těším se na bazén, do sauny, na kulturu a páteční večeře v rockovým klubu, na akce pořádané pro rodinu a kamarády. Moc mi chybí děti a práce s nimi, organizování velkých akcí. Co bych brala aby zůstalo (ale bohužel to nevyhovuje cvičiteli ani ostatním účastníkům) jsou on-line lekce zumby. Když je on-line, užívám si ji třikrát týdně - vyběhnu patro za dvě minuty sedm a 8.05 už jsem zase doma, když je prezenčně, málokdy se vykopu do auta, jedna cesta 25 km, cca 2,5 hodiny čistého času. Já loni v tom lednu říkala, že si beru dva roky zálohu na důchod, počítala jsem s tím, že finančně půjdu hodně dolů, ale popotáhne to můj muž. Ten tenhle leden přišel o práci, ale mě se zakázky za ten rok zastabilizovaly (ťuk, ťuk) takovým způsobem, že i když teď onemocněl, prostě si dá rok pauzu a pak začneme uvažovat, co dál. Je vyhořelý, nechtěl se vracet do IT, uvidíme co přinese čas a co mu zdraví dovolí. Co si nepřipouštím je další absence cestování, možná to bude jiné, ale toho se vzdát nehodlám.