Když jsem chodila do práce, tak mi nějaké omezování ani nepřišlo. Kromě těch roušek, ty mě štvaly. Ale v práci jsem neměla žádné úlevy, klientů dokonce víc než před covidem, domů jsem přijížděla vyčerpaná, osprchovala jsem se, něco jsem snědla a zalezla do postele s knížkou. O víkendu jsem odpočívala a byla jsem ráda, že jsem ráda. Teprve teď, co jsem v důchodě, mi hrozně chybí ty aktivity, které jsem měla naplánované a protože vím, že nikdo neví dne ani hodiny, tak se bojím, abych si to ještě vůbec štíhlá užít.