Mám pocit, že bych potřebovala kadeřníka heterosexuála. Anebo bych musela jet někam daleko, do velkého města, které je v naší roztomilé republice jen jediné. Ale i tam bych měla obavy, že by se kadeřnice dopracovala k někomu, koho obě známe a "rozpracovala" ho na drbnové molekuly. Já zoufale chodím od kadeřnice ke kadeřnici a naprosto všechny ze mě různými zákeřnými oklikami a otázkami tahají s kým, kdo, kde a jak.
Za vlasy mě tahaji jen někdy, ale vodu, tu dávaji nepříjemně studenou vždy. Další strašná věc u kadeřnic je zrcadlo. A v něm ta podivně nasvícená strhaná tvář, která mi připomíná mě, kdyby neměla úplně jiný účes než jsem měla já, když jsem přišla ke kadeřnici.