roky jsme se různě stěhovali po pronájmech. až na poslední byt jsme bydleli vždy v pěkném bydlení. pak jsme na tom byli hodně špatně s penězi, takže jsme se odstěhovali do bytu, který byl pro pětičlennou rodinu dost malý. no a tak trochu už "na stará kolena" jsme se konečně dostali ke koupi vlastního bydlení. bylo jasné, že v Praze nic dostatečně velkého nepořídíme, takže nakonec jsme koupili dům v malém městě u Prahy.
jsme tu v zásadě spokojení, přála bych si větší zahradu, ale co se dá dělat. máme tu všechno, co potřebujeme, na metru jsme za 15 minut, autem v centru, když nejsou kolony, za 30 minut, když je horší doprava, tak za 45.
děcka jsou nadšená, že mají každý svůj pokoj, i když ty dvě starší už výhledově budou odcházet z domu. barák má možnost rozdělení na dvě menší bytové jednotky, takže je možné, že se časem bude vršek pronajímat... uvidíme.
nepřilnuli jsme k tomuhle místu tak, jako kdybychom tu žili od doby, kdy byly malé, vztahy tu máme pouze s jednou rodinou, se kterou jsme se znali už z dřívějška, ale mám to tu ráda.