Existují příběhy tak i tak...

Já se po rozpadu dlouholetého vztahu nedokázala rok na jiného chlapa ani podívat... Potřebovala jsem čas se s tím sama srovnat. Jistě mi mnohokrát bylo smutno, ale prostě to nešlo... až pak jsem si ten život opravdu začala užívat.

Ten můj ex se do 14 dnů stěhoval k nové, do roka byla těhotná a vzal si ji, časem si s ní pořídil 3 děti... Vydrželi spolu teda asi 13 let, pak ji opustil a okamžitě začal žít s další, která byla snad do 2 měsíců těhotná... To je typ chlapa, kterej sám bejt prostě nedokáže, pálí mosty a nehledí na druhé... (my naštěstí děti neměli, ale podotýkám, že on je už tenkrát velmi chtěl... kdybych mu podlehla, tak má už děti se třemi ženami???)

Problém s rychlým přechodem z postele do postele vidím hlavně v tom, jak to prožívají ostatní - čili v tvém případě tvoje děti... Pokud je to vztah, do kterého nezatahuješ děti, tak si dělej, co chceš. Nic horšího, než přítel bude "převozník" se ti nestane... Ale je riziko, že ve snaze "nebýt sama" dětem budeš střídat strejdy..., což není nijak příjemné. ZNám taky holku (teda jako paní), která má 3 děti během 5 let narozené, každé má jiného tátu... Ta taky neumí být sama...

Jako - rozejít se se skvělým chlapem jen proto, že je krátce po rozvodu, to je samozřejmě škoda, o tom žádná... Stojí za to to risknout.