Despi, jasně, však já nepsala, že každý potřebuje 4 roky. Naopak, mnoho lidí po rozpadlém vztahu ví, co chce a touží se sblížit celkem rychle. Myslím, že nějaká doba je třeba, aby člověk prostě toho druhého nezneužíval a nezatěžoval příliš svými problémy, ale někdo zase naopak rád pomůže, tak když se sejdou dva, co si vyhovují, je to výhra pro oba.
U mě to bylo jednak 20 let manželství a 23 let vztahu, druhak jsem z toho byla hrozně vyčerpaná a na dně. Já jsem v tom byla rozpolcená, což jsem vlastně pořád, na jedné straně si přijdu, že jsem skvělá a chci jen toho nejlepšího chlapa, na druhé mám prostě spoustu problémů, fyzicky jsem rozložená, psychicky labilní, tak si říkám, že bych se nikomu ani nepřála (ani by o mne nestál).
Kdybych na toho nejlepšího narazila pár měsíců po rozchodu, tak neváhám :) Na druhou stranu všechny zadané kamarádky mají ve svých vztazích problémy, tak si vždycky řeknu, jak je super, že to nemusím řešit a o všem si můžu rozhodovat sama. A cítím to opravdu jako upřímnou velkou úlevu! A pak taky si zase říkám, že takový chlap, který by mi vyhovoval ani nemůže existovat. A já prostě nemám prostor to zkoušet, musela bych na něj vyloženě narazit. Takže šance jsou malé.