Když tady tak čtu ty příspěvky o vepřo knedlo zelu a několika krajících chleba, musím se jen smát.
Já jsem nejspíš i příklad blbé životosprávy celý život. Až do 18 jsem byla hodně hubená, ostatně i menstruaci jsem měla poprvé někdy v 16 a do 19 let jen čtyřikrát. Myslím, že jsem prostě byla příliš hubená. Jenže pak jsem žila v zahraničí a tam nedostatek jídla nebyl a já sice jedla úplně normální porce, ale najednou prostě to jídlo bylo. A v hlavě strach, co když zase nebude a vůbec jsem neuměla třeba nedojíst porci jen proto, že jsem už neměla hlad. Každopádně ještě ve 30 jsem na 165 cm vážila 58 kg a byla jsem naprosto normální štíhlá žena. Nedařilo se mi otěhotnět a brala hormony a deset kilo přišlo v tu dobu. Přitom pohybu pořád stejně a jídla jsem více nejedla. Za děti mi to stálo. Jenže já už nikdy nezhubla aspoň na tuhle váhu ani po těhotenstvích. A za těch 13 let od posledního porodu a plus do toho asi i věk, nejspíš i počínající přechod, s příchodem kovidu jsem přestala menstruovat, možná to ale souvisí prostě se stresem, k tomu ty desítky hodin prosezených u počítače, no mám o dalších 12 kilo více a propadám zoufalství. Není to 12 kg za kovid, to jsou cca 3 kg, což ale za rok je taky dost, ale za těch 13 let. Vlastně to vychází kilo ročně. A potřebuju to zastavit. Ve skutečnosti ale nejím vyloženě nezdravě. Nejím před spaním, protože to mi nedělá dobře, nepozřela bych tlusté maso, bůčky a tak. Jsem docela rozumně pohyblivá, dodnes udělám rozštěp a šňůru, v letadle nepotřebuju ten pás navíc, nemám problém ujít 30 kilometrů, chodím domů pěšky, 120 schodů, a nezadýchám se. Oblečení stále ještě kupuju v normální konfekci. Ale to číslo mě jednoduše vyděsilo. Takže teď na sobě makám více než kdy před tím, bohužel ani po lehce více než třech týdnech to není moc poznat. Na váze vůbec, ale je pravda, že jak více cvičím, tak mám pevnější tělo. Pořád jsem motivovaná a vlastně budu spokojená, když půjde dolů 10 kg. Kdyby 12, budu hodně spokojená. A při 15 nadšená.