Romano,

fakt bys jí nosila léky, které ji málem zabily?

Její diagnoza byla rozdrcené obratle (na bolesti si nestěžovala, léky dostávala), poté diabetické koma.

V tomhle příběhu není třeba hledat viníka, ten je jasný, je to ta závislost. S babičkou jsem nebydleli, viděli jsme se cca jednou za tři týdny tak na půl dne. Žila s dědou desítky kilometrů od nás. Léky brala roky, zhoršení stavu nastalo poslední rok, všimli jsme si při návštěvách, že je ospalá, chodí hůř než normálně (což už tak byla tragédie), tu a tam upadla. Pak nám děda na dva měsíce zablokoval návštěvy s tím, že je babičce blbě a musí to vyležet, ve skutečnosti už vůbec nevěděl co s ní a asi se to styděl říct. Pak spadla tak nešťastně, že se zmrzačila, a začal kolotoč po nemocnicích. Jak jsem psala někde jinde, kdyby se té závislosti nezbavila, podle mého už by nikdy nevstala a v LDN by umřela. Případně by tam žila doteď, protože by to s ní doma už nikdo nevydržel.

Teď tedy bydlí v naší bezprostřední blízkosti, návštěvy jsou časné a vypadá OK (v rámci možností). Moc dobře tedy nespí, ale jak říká, zas taková tragédie to není.