77krasko, my jsme s mým BM začali chodit v 19, v podstatě ještě děti, spolu jsme dospěli, zformovali se. Pro mě byl BM někdo jako rodiče, prostě moje polovička. Bez něj se cítím divně, něco, co bylo moji součástí zmizelo, chybí mi to. Není to nějaká hysterická Laaaaska, ale integrální součást mé osoby je pryč. Je to něco jiného, než mít 5 předchozích vážných partnerů, kdy každý je jen jeden z mnoha. Tak jako nemůžu mít dvě matky, tak nemůžu mít dva partnery. Tak to cítím.