Evžíčku, politici mě taky štvou (tedy přesnější bylo výraznější slovo od s), zprávy v TV ani pořady o pandemii už nedávám dlouho (informace získávám na netu, příp. papírových periodik) a samozřejmě mi vadí většina těch věcí, co Tobě. Ale tedy primární je, že problémem je samotná pandemie, její řešení a opatření je věc druhotná. Omezení jsou i v jiných státech a myslím, že nikde není vláda, na kterou by nebyla významná část občanů kvůli opatření naštvaná - někteří by chtěli opatření míň, jiní víc.
Taky jsem už ze všeho dost hotová, moje obrana tedy spočívá v tom, snažit se žít co nejnormálněji to jde. Takže se vídám s několika kamarádkami, ale venku, s dalšíma telefonuju. Děti taky pouštím s kamarády (s jednou sousedkou se vídají i doma, máme trochu "rozšířenou domácnost", ona by jinak byla strašně sama). Venku nošení roušek dodržuju v centru a na jiných frkventovanějších místech, jinak ne, potřebuju být venku, hýbat se a normálně dýchat. Bez kosmetiček jsem se obešla už spoustu let a bez kadeřnice už můžu být, co odrostla ofina. Začínám se ale poohlížet po nějaké ilegální možnosti ostříhání pro syna a manžela (ovšem oni možná nakonec nebudou chtít). Papírenské potřeby naštěstí u nás v ulici "ilegálně" prodává jedna trafika, takže chybějící úhloměr, náplně do pera i nové sešity jsem mohla nakoupit tam. Covid jsme zatím neměli, raději bych se mu vyhnula, pokud to bude možné, ale zase odmítám šílet hrůzou. Naprosto chápu depresivní stavy kde koho a hlavně těch, co přišli o obživu a extrémně těch, kteří o ni přišli podle mého naprosto nelogicky, jako např. právě provozovatelé malých obchodů, to musí být příšerná frustrace ...