My jsme jako středoškoláci přeřídili budíka vychovatelce. Ráno hned první hodinu (v pátek jsme měli 1.hodinu od 7:00) jsme měli psát písemku. Tak jsme se my intráci domluvili, že jí přeřídíme budíka. jedna z nás teda měla normální čas, všichni ostatní si přenastavili hodinky. Když šla večer na kontrolu, jedna hupla do duchárny (my totiž byli rozestrkaní po celém městě. Nejvíc intráků bylo v hlavní budově, my byli 3 roky v budově gymplu, v bočním vchodu, podle dispozice to byl asi byt školníka. Další parta byla na jakési ubytovně, jiná na učňovském intru 2 km za městem. Nás teda na gymplu bylo 20, ve dvou místnostech po 10, byly tam patrové postele. Krom toho bylo pár lidí po privátech, hlavně kluci, protože střední pedagogická byla škola de facto holčičí a s kluky se na intru vůbec nepočítalo) a přenastavila budík. Ráno jsme sehráli divadlo, jak lezeme z postelí a jak se teda vypravujeme, když si mladá vychovatelka pustila zprávy, tam pípali čas a ona v hrůze zjistila, že nás vlastně vzbudila o hodinu později a že už jsme měli být ve škole. Proletěla intrem a že máme chvátat, pak volala do školy, aby nás omluvila. My teda "jako" děsně chvátali, ale ještě jsme museli do jiné budovy na snídani. přišli jsme do školy mezi 7:30 a 7:45, to už vlastně bylo těsně před koncem hodiny. Pan profesor hned věděl, že jsme to udělali my, ale viníka se odhalit nepodařilo a vychovatelka si na nás dala další týden dala bacha. Takže jsme písemku psalo o týden později. Ale první vítězství bylo naše.