Sněhulko, tohle je přesně téma dne. Toho dnešního. Mám málem infarktové stavy, svírá se mi srdce, nemůžu se nadechnout, v hlavě furt slyším, co jsme si řekli, jedu nějak na autopilota a furt se přistihuju, jak čučím do blba a zas se mi to vrací.
Nejedná se tedy o partnerský vztah, ale o mého otce. I přesto ti to chci říct. Někdy totiž z toho není cesta ven.
Zvečera se objevil článek k věci na seznamu - https://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/clanek/zivot-s-vecnym-kritikem-aneb-at-udelam-co-udelam-vse-je-spatne-40355127
V diskusi tolik lidí s trápením.. Nestojí to za to.
Otec je despotické prase, macho a autokrat. V období klidu si říkám, dobrý, je to bručoun, kousnu se do jazyka, ale ok, je náš, tak co. Věk a coronavirus tato období citelně zkracuje a vypjaté chvíle zostřuje. Myslím, že on NEVÍ, že je tyran.
Mohlo by mi to být jedno, mám svoji domácnost, svůj život, ale je tam mamka. Nejhodnější, nejtrpělivější člověk na světě.
Nemá to řešení.

Jak sis posteskla, že v této diskusi mají všichni blízko k ideálu, chci poznamenat, že pokud se neřeší zásadní věci, jsou hádky malého významu, všechno jde překonat. Pokud tam není respekt, nepomůže udobřování v žádné formě, bude to vylézat na povrch pořád a furt.